Vybíráme kvalitní vepřové maso

V Evropské unii se chová 148 milionů prasat. V dnešní době máme nepřeberné množství vepřového masa v každém obchodě s potravinami. Vepřové maso je druhé nejoblíbenější maso v Evropě. Jak ale správně zvolit to kvalitní a podle čeho se řídit?

Maso je nedílnou součástí pestré a vyvážené stravy člověka, a je zároveň jedním z hlavních předpokladů zdravého tělesného vývoje každého jedince. Navíc pohled na čerstvě připravenou pečínku dokáže pohladit na duši velkou část naší populace. Vepřové maso má ve středoevropské kuchyni nezastupitelnou roli. „V Evropské unii se aktuálně chová 148 milionů kusů prasat. Konkrétně v České republice se chová celkem 1,5 milionu prasat. Jedná se o historicky nejnižší stav od počátku sledování,“ říká Josef Luka, předseda Svazu chovatelů prasat.

Roční spotřeba vepřového masa v Evropské unii je 45,9 kg masa na osobu. „U nás je stabilní spotřeba vepřového na úrovni 41,5 kilogramů masa na osobu. Vepřové tak představuje největší podíl z veškerého spotřebovaného masa v České republice, konkrétně 46 procent,“ vysvětluje Josef Luka.

Kontrola kvality a malá dopravní vzdálenost   

Aktuální trend je zajímat se o původ surovin pro přípravu jídla. Spotřebitelé chtějí znát nejenom místo, odkud suroviny pro jejich vaření pochází, ale i v jakém prostředí zvířat žila. „Například v České republice je každý chov prasat kontrolován Státní veterinární správou z hlediska dodržování podmínek ochrany zvířat proti týrání. Výrobce krmiv kontroluje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělství. Chovatel musí dokládat užití jakýchkoli léčiv před odesíláním zvířat na jatka,“ dodává Josef Luka.

Na jatkách je u poražení každého kusu přítomen státní veterinář, který provádí kontrolu masa. Ověřuje se například, jestli maso neobsahuje antibiotika. Teprve po ní je maso uvolněno k prodeji. Pravidelně jsou odebírány vzorky a prováděny rozbory na nepovolené látky (těžké kovy, antibiotika apod.). Státní veterinární správa výsledky každoročně zveřejňuje na svých webových stránkách. Případné problémy jsou v jednotkách případů, přitom jen prasat je v České republice poraženo přibližně 2,5 milionů kusů ročně.

Uhlíková stopa

Nejchutnější maso je vždy to čerstvé, pokud se nejedná o vyzrálé hovězí maso. Každý Čech si jistě vzpomene na zabíjačku paní správcové z filmu Postřižiny. Od porážky, bourání, cesty na pult prodejny až k domácímu zpracování by měla u čerstvého masa uplynout co nejkratší doba.

S čerstvostí masa souvisí i ekologie. Ideální je, pokud se živočišná zemědělská produkce může spotřebovat do pár desítek nebo maximálně stovek kilometrů od místa výroby. Jakékoliv převážení na velké vzdálenosti významně ovlivňuje takzvanou uhlíkovou stopu, kterou si s sebou nese každý výrobek. „Je dobré vědět, kde například byla prasata chována a kde byla poražena. To je dohledatelné na etiketě každého kusu prodávaného baleného masa. Ideální možností je kupovat takové maso, které za sebou nemá dlouhý transport. Samozřejmě nejlepší možností je kupovat maso od místního chovatele,“ upřesňuje prezident Agrární komory České republiky Zdeněk Jandejsek.

Foto: Petr Brodecký

Umíte přečíst etiketu?

Každý výrobek musí být označený etiketou, ze které spotřebitel zjistí vše potřebné. A co musí každá etiketa obsahovat u baleného vepřového masa? Pro jednoznačnou identifikaci potraviny musí být na obalu značen zákonný název. Tím se rozumí název, který je definovaný právním předpisem; například vepřová plec, krkovice nebo panenka. Následuje údaj o zemi – ačkoli všechny výrobky jsou označovány místem vzniku, u potravin je situace vzhledem k jejich dlouhé a komplikované výrobě jiná.

Nenechte se zmást!

„Masné výrobky mohou být postupně vyráběny v několika zemích. Ať se jedná o chov, porážku či balení. Současná legislativa však nařizuje, že musí být označena poslední země, kde došlo k nějaké změně výrobku. To však u masa vede k naprostému matení spotřebitelů! Oválná značka s CZ a číslem provozovny neznamená, že maso pochází z České republiky. Maso může pocházet z Polska, Německa či Španělska. Stačí, aby bylo dovezeno v půlkách a v České republice bylo jen rozbouráno a zabaleno,“ vysvětluje Zdeněk Jandejsek. Aby nedocházelo k matení spotřebitele, je ovál s CZ doplněn povinně ještě i další informací o původu masa.

Údaj označující chov vepřového označuje zemi, ve které bylo zvíře chováno. Místo porážky je na etiketě uvedeno vždy velmi jednoznačně. Co se týče původu zvířete, pokud je uvedený, najdete ho nad údaji o chovu a porážce. Značí totiž, že zvíře se v dané zemi narodilo, chovalo a bylo i poraženo. Na rozdíl od chovu je zde nutnost doložit i zemi narození zvířete. Pokud chcete mít jistotu, odkud pochází vaše nedělní pečínka nebo krkovice na grilu, zaměřte se na původ masa (např. „Původ: Česká republika, Německo, Španělsko apod.“).

Author: redaktor